Tugendhat a Löw-Beer: Zahrady slavných černopolských vil se propojily
Lužánecký park je zelenou oázou uprostřed městské zástavby. Ještě na počátku 19. století měl ale spojence – svah Černých Polí, nazývaný Belveder, na němž se dařilo ovoci i vínu. Už po roce 1860 zde vznikla první vilová kolonie a dnes je zeleň Belvederu ukryta v oddělených zahradách. Dvě z nich se ale dnes propojily a připomenou tak dávnou podobu lokality.
Obytná kolonie ve svahu Černých Polí zahrnuje známé památky – vilu Tugendhat a Löw-Beer, ale i Arnoldovu a Giskrovu vilu nebo dům s funkcionalistickými prvky v Černopolní 47. Na jejich pozemcích je částečně dochovaná historická cestní síť i zeleň. Pokud by se je podařilo propojit, navrátila by se území původní celistvost.
Prvním krokem budoucího zeleného vnitrobloku je propojení zahrad vil Tugendhat a Löw-Beer. Od 5. června tu funguje turniket, přes nějž návštěvník, který má zakoupenu vstupenku na prohlídku vily Tugendhat, může zavítat do zahrady vily Löw-Beer, navštívit tam třeba kavárnu a pak se pohodlně vrátit zpátky. Stejně tak návštěvník přicházející od Lužánek může ve vile Löw-Beer zakoupit vstupenku do zahrady vily Tugendhat, která platí i na výstavy v jejím technickém podlaží. Turniket je v provozu od března do října od 10 do 18 hodin a od listopadu do února od 10 do 17 hodin.
Město Brno za zpřístupnění zaplatilo milion korun. Šlo jednak o instalování turniketu a kamerového systému včetně rozvodů v celém areálu zahrady, jednak o úpravy zeleně a terénu.
Chodník je zřejmě starší než vila Tugendhat
Součástí terénních úprav byla mimo jiné výstavba krátkého chodníku za vilou rodiny Tugendhatových. A pokud si pracovníci muzea, které památku spravuje, mysleli, že už je na domě a okolí nic nepřekvapí, zmýlili se. „Projektant chodník nakreslil, a když se v těch místech koplo do země, stačilo odkrýt asi 30 centimetrů hlíny a začala se rýsovat cihlová konstrukce. Po jejím začištění bylo zřejmé, že jde o dláždění nějaké zaniklé komunikace,“ prozradila ředitelka vily Iveta Černá.
Foto: Muzeum města Brna
Cihly na sobě mají kolek s písmeny R D, což označuje cihelny dvou majitelů – otce a syna – Rudigera a Richarda Deyckse. Tito podnikatelé vlastnili celkem tři cihelny v oblasti dnešní Štefánikovy až Veveří ulice. Cihelny byly v provozu od poloviny 19. století do 20. let 20. století. Tato skutečnost podle odborníků dává jisté vodítku k časovému určení vzniku cesty. „Cihly pochopitelně mohly být použity druhotně, a dlažba tak může být teoreticky i mladší. Z hlediska umístění a provedení cesty se však zdá souvislost s výstavbou vily Tugendhat nepravděpodobná. Naopak se jeví pravděpodobnější spojitost se staršími aktivitami v tomto prostoru, jako byla existence celnice, případně zahrada Löw-Beerovy vily,“ uvádí vedoucí záchranného archeologického výzkumu Aleš Navrátil ve zprávě o jeho výsledcích.
Podél okraje cihlové dlažby běžel až 50 centimetrů široký odvodňovací kanál z menších říčních valounů. „V souvislosti s využíváním cesty je třeba zmínit, že na »pochozích« hranách cihel nejsou pozorovatelné žádné markantní známky opotřebení intenzivním užíváním, které by například při využívání povozy velmi pravděpodobně vznikly. Na druhou stranu bytelnost cihlové konstrukce, s ní spojená nákladnost a míra důrazu na odvodnění cesty napovídá, že cílem stavitelů nebyla prostá zahradní cestička pro příležitostné procházky,“ popisuje Aleš Navrátil.
Je paradoxní, že v roce 2011 jen 20 centimetrů od odkryté dlažby procházel výkop pro kanalizaci, ale žádné stopy po komunikaci neodhalil. „Nález historického chodníku pro nás byl velkým a milým překvapením,“ potvrdila Iveta Černá.
