Sochy pro Brno (Edison)

Projekt Sochy pro Brno, který počítá v příštích deseti letech s deseti novými sochami slavných osobností z dějin města Brna, pokračoval v roce 2007 soutěží na sochu vynálezce T. A. Edisona. V roce 1882 elektrifikoval Edison nové brněnské divadlo Na Hradbách (dnes Mahenovo). Brno se tak stalo prvním evropským městem s plně elektrifikovanou divadelní budovou.

Do soutěže se přihlásilo dvaatřicet tvůrců. Na prvním místě skončil návrh brněnského autora Tomáše Medka. Vítězné Medkovo dílo bude stát na rekonstruovaném prostranství před obchodním domem Centrum.

Všech dvaatřicet návrhů na Edisonův pomník bylo vystaveno v Urban centru od listopadu 2007 do ledna 2008.

Návrh č. 1 Akademický sochař Jan Ambrůz Návrh je inspirován příhodou z Edisonova dětství: jako jedenáctiletý chlapec prokázal již tehdy podnikatelského ducha a zapojil děti do pěstování zeleniny, kterou pak se ziskem zpeněžil. Dalším motivem návrhu jsou barva a světlo. Instalace spočívá v zabudování vhodných nasvětlovacích reflektorů do plochy dláždění s uspořádáním podobným záhonům. Rostliny na záhonech by rozkvétaly za tmy do rozličných velikostí a barev.

Návrh č. 2 Akademický sochař Nikos Armutidis, Ing. arch. Jaroslav Klenovský Socha upomínající na Edisovo působení v Brně je prostorový útvar evokující pohyb, světlo a energii. Jednotlivé hmoty konstrukce sochy nejsou řazeny náhodně, nýbrž jsou budovány v centrálním systému s důrazem na rytmizaci průhledu. Socha nemá hlavní pohled, ale je komponovaná pro pohledy z jakéhokoliv stanoviště. Hmota v průhledech podporuje prostorovost a sochařskými prostředky navozuje dojem pohybu a energie. Předpokládaná výška sochy je tři metry.

Návrh č. 3 Ing. Zdenka Nová, Antonín Nový Objekt ve tvaru stylizované žárovku má připomenout Edisonův významný vynález, který změnil svět. Neinformovaným mají pomoci v orientaci dvě desky – na jedné je Edisonův portrét, druhá vysvětluje jeho podíl na elektrifikaci brněnského divadla. Umístění sochy v průsečíku optického prodloužení stěn obchodního domu Centrum je logickým pokračováním zástavby daného prostoru. Čtyři metry vysoká socha z hliníkových plátů navazuje svým provedením na plášť obchodního domu Centrum. Celý objekt je ze spodu osvětlený.

Návrh č. 4 Antonín Nový Socha je symbolikou úcty k celoživotnímu dílu T. A. Edisona jako vědce a technika. Tři pamětní desky na soklu přinášejí informace o slavném vynálezci a o jeho vztahu k Brnu – o elektrifikaci divadla. Svojí technologií a výrazem reflektuje socha Edisona a jeho dobu plnou převratných technických vynálezů. Busta z kovaných aluminiových plátů se soklem z nerezové oceli má být vysoká 4,7 metru.

Návrh č. 5 MgA. Martin Ščepka Dominantou plastiky jsou dva sloupy symbolizující vchod do Mahelova divadla. Mezi nimi vchází do budovy Edison, který Brno navštívil několik let po elektrifikaci divadla. Sochu slavného vynálezce jakoby předbíhal jeho vlastní stín ve tvaru žárovky – poukaz na to, že jeho vynález ho při návštěvě města předstihl.

Návrh č. 6 Ing. Jaromír Gargulák Plastika představuje symboliku šroubování žárovky do pomyslné objímky – oblohy. Je nesena rukou jejíž jedna část je kolorována do bílé a druhá do tmavé až do černé barvy. Toto zpracování charakterizuje symboliku světla a tmy. Celková výška plastiky je 3,6-3,7 metru. Tělo ruky a podstavce je bronzový odlitek, žárovka pak ze zrcadloviny (materiál určený pro technická zrcadla). Žárovka je vyleštěna do vysokého lesku a nasvětlena – odražené světlo ozařuje okolí.

Návrh č. 7 MgA. Jiří Marek Návrh nazvaný Chrám světla je poctou vynálezci žárovky. Hlavním motivem díla je žárovka symbolizovaná dvěma nad sebou komponovanými póly mezi nimiž je vlastní svítící spirála. Tento prvek tvoří jádro jednoduché chrámové architektury. Spodní vyústění spirály je uzavřeno sklem pod nímž je umístěn silný reflektor. Jeho světelný kužel protíná a rozsvěcí spirálu a dále jí prostupuje k nebi. Celé pojetí objektu z ocelové konstrukce je pojato v čistém technickém řešení korespondujícím s dobou technických vynálezů.

Návrh č. 8 MgA. Pavel Korbička Hlavním ideovým obsahem díla jsou světlo a prostor. Autor navrhuje kompozici tvořenou třemi triumfálními světelnými sloupy – kolonádou (na modelu jen jeden sloup). Sloupy mají dvě tváře ­- noční a denní. Zatímco ve dne budou bílé, v noci se rozzáří třemi barvami – žlutou, modrou a červenou. Prosvětlení sloupů je navrženo pokrokovou technologií LED-diod nové generace, která při velmi nízkém příkonu vykazuje vysokou svítivost a téměř neomezenou životnost. Předpokládaná výška sloupů asi pět metrů.

Návrh č. 9 Akademický sochař Jiří Sobotka Sochařský objekt připomíná keř s hruškovitými plody ve tvaru žárovek. U paty objektu je zapuštěný v životní velikosti obrys postavy T. A. Edisona, kterého dobový tisk nazýval Čarodějem z Menlo parku. Dílo by bylo umístěno tak, aby měl divák vizuální kontakt s divadlem, které je bezprostředně spjato s Edisonovým působením v Brně. Socha by byla osazena přímo v dlažbě bez soklu pro bezprostřední kontakt díla s chodci. Předpokládaná velikost bronzového odlitku plastiky jsou asi tři metry.

Návrh č. 10 Akademický sochař Stefan Milkov, Jiří Trojan Autorům jde o vyjádření důležitosti vynálezu elektrického osvětlení ve vztahu k Brnu a k prvnímu elektricky osvětlenému divadlu v Evropě. Jejich návrh má vyjadřovat těsné spojení divadla se světlem. Ve středu plochy ve tvaru žárovky se zvedá světelná brána evokující divadlo. V bráně je maska Komedie a Tragedie provedena ve vyleštěném bílém kovu, aby odrážela denní světlo a zrcadlila okolní dění. Po setmění se rozsvěcí dráha v světelná objektu brány i pozemní světelný paprsek symbolizující vlákno žárovky. Předpokládaná výška brány je asi tři metry.

Návrh č. 11 Vladimír Matoušek, Ing. arch. Radim Horák, Aleš Mádl Kompozice je oslavou Edisonovy tvořivosti a vynalézavosti. Symbolika návrhu je jednoduchá a srozumitelná: ruce, které tvoří světlo. Světlo, které ruce zpětně ozařuje. Ruce z nichž tryská světlo. Ruce, které světlo tvarují. Proces tvoření má působit soustředěnou, klidnou samozřejmostí, dotyk ruky se světlem pak vyvolává pocit intimnosti. Dvě velké bronzové ruce spočívají na betonovém podstavci. Z jejich středu tryská rovně vzhůru mohutný soustředěný paprsek světla.

Návrh č. 12 – 3. CENA Akademický sochař Michal Gabriel, architektonická spolupráce Ing. arch. Oleg Haman Nefigurativní kompozice připomíná významnou událost, jakou byla elektrifikace brněnského divadla. Základním tématem pomníku je vertikála. Tvoří ji svazek 112 bronzových segmentů, drátů elektrického vedení, které se na vrcholu pravidelně rozdělují na jednotlivé prameny a tvoří tak hlavici sloupu. V dolní části se svazek ohýbá do pravého úhlu a jeho podélná část je zapuštěna do soklu pomníku. Jednoduchá geometrická struktura je symbolem rozumu a řádu tolik typického pro dubu převratných technických vynálezů. Forma pomníku připomíná jak sloupy z průčelí divadla, tak i sloupy elektrického vedení.

Návrh č. 13 Radomír Šutera Hlava sochy je tvořena motivy technických vynálezů T. A. Edisona, který nejen rozsvítil elektrické světlo, ale dokázal také jako první reprodukovat lidský hlas a položil základy filmového průmyslu. Stylizovaný portrét má být mírně mobilní bronzovou plastikou. Je navržen k otáčení na podstavci. Je tak možné živě měnit pohledy na sochu a nabízet lidem překvapení.

Návrh č. 14 Akademický sochař Kurt Gebauer Socha vychází ze základního tvaru hlavy jako žárovky. Žárovka změnila svět i hlavy jeho obyvatel. Struktura evokuje nedodělanost, rozpracovanost, vynalézání a zároveň může jitřit fantazii při hledání obličeje žárovky. Tvář, tedy přední část hlavy může být z jakékoliv strany. Dadaistická bizarnost a veselost je vyjádřením radosti z vynalézání.

Návrh č. 15 Akademický sochař Aleš Hnízdil, architektonická spolupráce Ing. arch. Helena Hnízdilová Základní myšlenkou díla je motiv elektrické energie, která nás obklopuje, proniká do všech směrů a je nepostradatelnou součástí naší energie. Nejde však o popisné znázornění elektrické energie ani o popisnou figurální kompozici, jde o vyjádření permanentní přítomnosti této energie a o odkaz T. A. Edisona. Návrh tvoří kompozice osmi tyčí o průměru 30 a 90 milimetrů. Výška objektu je 6,4 metru.

Návrh č. 16 Akademický sochař Ladislav Sorokáč, akademický architekt Ján Studený Autoři dospěli k čistému jasnému tvaru – stylizované žárovce, která nejlépe vystihuje osobnost T. A. Edisona. Použili tvar žárovky, protože žárovka je jeho nejznámějším vynálezem a připomíná, že první elektricky osvětlené divadlo bylo v Brně. Když Edison zemřel, zhasly po celých Spojených státech žárovky. Tvar žárovky rovněž připomíná hlavu a je zároveň symbolem nápadu. Na vnitřních stěnách sochy jsou uvedeny Edisonovy nejznámější vynálezy – žárovka, dynamo, fonograf, kinematograf a další. Je možné je vidět přes malé otvory o průměru 10-12 milimetrů. Bronzový odlitek vysoký tři metry měl být zevnitř osvětlen.

Návrh č. 17 Šárka Radová Thomas Alva Edison je osobnost obecně známá svými četnými vynálezy. Ale opravdu každý si vzpomene na žárovku, které dal konečnou podobu. Z tohoto důvodu a kvůli spojení Edisona s Brnem (první elektrické osvětlení divadla v Evropě) je základem plastiky žárovka, která je i divadelní divou jenž vynáší sochu – portrét Edisona nad hlavy kolemjdoucích. Asi tři metry vysoká socha by byla provedena z klasického materiálu – leštěného bronzu. Dílo by stálo na soklu, který by obloukem vystupoval z dlažby ve stejném provedení a barevném odstínu jako dlažba. Sokl krytý mramorovou deskou by také nesl jméno T. A. Edisona.

Návrh č. 18 Ivo Koníček Model představuje jezdeckou sochu, která má v sobě zakomponována jednotlivá díla T. A. Edisona a samozřejmě Edisona jako takového. Z množství Edisonových vynálezů je užit fonograf, část telegrafu, dynamo a zejména žárovka, jenž je ztvárněna jako vynálezcova hlava, která by v případě realizace byla prosvícena. Celek má říci něco o jeho vůdčím a tvůrčím duchu a vyjádřit, že byl v sedle a osedlal si elektřinu a zvuk. Dva a půl metru vysoká socha by stála na čtyřmetrovém stožáru.

Návrh č. 19 Dana Marková, Ing. arch. Jana Urbanová Návrh je pojat jako světový vynálezce T. A. Edison – hlava otevřená, jenž má stát na náměstí, dívat se na divadlo a v noci zářit, neboť Edison nám dal světlo pro život i v noci. Plastika má směřovat tváří k divadlu a poukazovat tak na Edisonův podíl při elektrifikaci brněnského divadla. Plastika se skládá ze dvou částí, které spolu korespondují a uzavírají v sobě osvětlující těleso. Materiálem plastiky a podstavce s nápisem je bronz. Zlatý bronz spolu s patinou dotváří plasticitu sochy od černé po zelenou měděnku.

Návrh č. 20 Barbora Kališová Ideou návrhu je motiv majáku jako symbolu světla a pokroku. Objekt je koncipován jako odlehčená stavebnicová konstrukce vysoká asi 5,3 metru. Materiálem zaručujícím trvanlivost díla je nerezavějící ocel. Vnitřní křivky objektu upomenou na tvar žárovky, případně trychtýře fonografu, kruhová ocelová plocha pod konstrukcí zase na gramofonovou desku. Osvětlení zajistí světelné zdroje v základové desce. Ocelová konstrukce památníku koresponduje s fasádou obchodního domu Centrum.

Návrh č. 21 Akademický sochař Václav Fidrich, Mgr. Šárka Bínová Fidrichová, Ing. arch. Jaroslav Skalický Socha je inspirována odkazem T. A. Edisona a jeho nejslavnějším vynálezem – žárovkou. Vyjadřuje myšlenku spoutání energie do měkkého tvaru vyzařujícího světlo. Plastika je koncipována jako abstraktní osvětlovací těleso. Způsob otevření koule a tvarování jejího vnitřního prostoru je promyšleno tak, aby různá intenzita slunečního záření v průběhu dne měnila celkové tvarové působení plastiky. Rozsvícením světel ve večerních hodinách by plastika získala další výtvarnou dimenzi. Předpokládaná výška plastiky je 2,5 metru.

Návrh č. 22 Martina Šedová Socha se skládá z jediné nefigurální části. Tvarově jde o stylizované wolframové vlákno, jehož spirální tvar je i symbolickým znakem Edisonových objevů. Socha odlitá do bronzu s patinou má v sobě text, který připomíná Edisonovy nejvýznamnější vynálezy. Celý objekt je koncipován tak, aby se kolemjdoucí lidé stali jeho přímou součástí. Budou jej moci vnímat nejen zvnějšku, ale také jím volně procházet. Proto není dílo umístěno na žádném podstavci.

Edison a žárovka jsou neoddělitelnými pojmy a není divu, že z mnoha desítek jeho patentů je tento nejznámější. Návrh tvoří čtyři prolínající se žárovky, z nichž dvě jsou v původním protáhlém tvaru se závitem, jak je představil Edison, a další dvě jsou podobné těm, kterými bylo vybaveno divadlo v Brně v 19. století. Žárovky objektu jsou tvořeny ze sítě vzájemně propojených drátů, vytvářející polygonální strukturu 3D sítě, která svým provedením odlehčuje samotný objekt a evokuje spletitost elektrické sítě. Součástí návrhu je i nasvícení objektu, které bude řešeno vnitřním i vnějším světlem, přičemž vnitřní nasvícení vytvoří v noci efekt rozsvícené žárovky. Předpokládaná výška objektu je tři metry.

Návrh č. 24 MgA. David Moješčík, BcA. Michal Šmeral, Ing. arch. Jan Dluhoš Návrh tvoří dva kovové oblouky, smyčky ve tvaru obráceného písmene U, brána směřující k Mahelovu divadlu. Představují sochařsky ztvárněná vlákna Edisonovy žárovky. Ve vrcholech obou vláken je umístěno světelné zařízení. Je tvořeno svítícími optickými akrylovými vlákny vedoucími světlo od zdroje – projektoru. Projektor je umístěn ve vodotěsné izolované jímce pod terénem. Do jímky je přivedena elektrický proud, od projektoru již vedou pouze svazky optických vláken chráněné vrstvou nehořlavého materiálu.

Návrh č. 25 Akademický sochař Tomáš Ruller, Ing. arch. Vladimír Pacek, Ing. arch. Josef Dudáček Nejznámější a s Brnem spojený Edisonův vynález je žárovka. Charakterizuje ji žhavicí vlákno uzavřené ve skle. Vynálezcův podpis, kterým se zapsal do dějin Brna a kterým zapsal brněnské divadlo do světové historie, je psán elektrickým výbojem reprezentujícím energii nového věku. Geometrie světelného trojúhelníku v transparentním kruhu skleněných segmentů reprezentuje divadelní scénu. Takto vymezený prostor ve skutečnosti umožňuje komukoliv stoupit a ukázat se. V záři reflektorů má na této veřejné scéně každý možnost vůči historii a okolnímu světu zaujmout vlastní postoj.

Návrh č. 26 – 2. CENA Akademický sochař Marius Kotrba, architektonická spolupráce MgA. Svatopluk Sládeček Postava má ve svém tvarosloví vyjádřit zviditelnění síly, energie, která se z postoje těla přenáší do motivu oblouku ze spirály – stočeného vlákna. Podnoží evokuje jak motiv schodiště jako výrazný prvek průčelí divadla, tak i motiv stupňů vítězů. Figura by byla provedena jako bronzový odlitek, podnoží z broušeného betonu, spirála by byla osázena ledkovými světelnými zdroji.

Návrh znázorňuje siločáry elektromagnetického pole Země. Pole je rozděleno siločarami na šest segmentů představujících kontinenty. Uprostřed modelu je stylizovaná zeměkoule, ze které do okolního prostoru vystupují siločáry. Tři čtvercové plochy jsou určeny k umístění Edisonovy podobizny a krátkých textů. Texty i podobizna by byly plasticky vyleptány nebo vtlačeny do plechu. Zeměkoule i siločáry by měly být z mosazného plechu.

Návrh č. 28 Radek Nivnický, Martin Skalický Hlavní ideou bylo vytvořit dílo v podobě brány (vítězného oblouku). Edisonova celoživotní práce a snaha o praktické zvládnutí přírodních sil ve prospěch člověka je hrdinským činem, proto je zde vítězný oblouk na místě. Vzdušná bílá konstrukce má vhodně doplňovat funkcionalistickou fasádu obchodního domu Centrum. Pomník tvoří zmenšenina příhradového stožáru vysokého napětí. Celá konstrukce má být natřena speciální fotoluminiscenční barvou, která přes den do sebe vstřebává sluneční světlo a v noci světélkuje.

Návrh č. 29 MgA. Arnošt Kába Základem návrhu je vertikální kvádr se symbolem Edisonovy žárovky, která je i symbolem vynálezcova vztahu k Brnu. Celek tvoří dva upravené kamenné bloky mezi které je vložena skleněná deska. Kamenné bloky jsou doplněny díly z perforovaného plechu se sklem, do nitra objektu je vložen světelný zdroj. Kompozici objektu dotvářejí okolní prvky – zemní svítidla, sloupky a lampy.

Návrh č. 30 MgA. Miroslava Špačková Motivem sochy je oslava vynálezce, který osvětlil brněnské Německé divadlo. Proto byla zvolena světelná cesta vytvářející nápis T. A. Edison jako pocta slavnému muži. Sochu umístěnou na prostranství před obchodním domem Centrum by bylo možné volně procházet. Navrhovaná výška bronzového objektu je asi 3,5 metru.

Návrh č. 31 MgA. Patrik Vlček Edisonova socha je navržena v nadživotní velikosti. Má charakter antického hrdiny Prométhea, který přinesl lidem světlo. Na vrcholu hole, kterou postava drží v ruce, je svítící žárovka. V blízkosti sochy navrhuje autor rozmístit drobnější plastiky připomínající některé Edisoniovy vynálezy – fonograf, uhlíkový mikrofon, žárovka nebo kinematograf. Bronzový Edison kráčí směrem k Mahenovu divadlu, aby tam rozsvítil první evropské jeviště a hlediště.

Návrh č. 32 Jiří Dvořák Estetické působení sochy je dáno tvarem žárovky, jež se váže k Brnu a zejména Mahenovu divadlu, a obrysem tváře T. A. Edisona. Tvář tvoří pomyslné žhavé vlákno. Vlákno by bylo realizováno pozlacenou měděnou trubkou. V noci je navrhováno nasvětlení reflektory žluté a modré barvy, to celé je dokresleno vypáleným známým veršem Nezvalovy básně Edison v česko-anglické verzi. Je využito i zvukových záznamů, mnohajazyčné projevy ozřejmující vztah Edisona k Brnu ovládané dotykovými senzory. Řešení spotřeby energie je navrhováno využitím solárních modulů.

Jednotlivé panely výstavy si můžete prohlédnout zde:

Panel1  Panel2  Panel3  Panel4  Panel5

Dílo brněnského sochaře ozdobilo Remeš

Osmatřicetiletý brněnský výtvarník Tomáš Medek, odborný asistent Ateliéru sochařství Michala Gabriela na Fakultě výtvarných umění brněnského Vysokého učení technického, zvítězil v konkurenci 650 sochařů z Evropy se svým projektem Uroboros v evropské soutěži Art is steel, kterou vyhlásila společnost Arcelor Mittal Distribution ve Francii.

Jeho vítězná realizace byla v minulém týdnu slavnostně odhalena u nově budovaného centra Arcelor Mittal v Remeši. Uroboros, had polykající vlastní ocas a formující kruh, je inspirován jedním z nejstarších mystických symbolů. “Symbolizuje myšlenku koloběhu, věčnosti, nekonečné jednoty všech věcí, cyklus zrození a smrti,” vysvětlil autor.

Členitá struktura z kruhů, vnořujících se spirálovitě do sebe, tvoří stále se zmenšující, nebo naopak zvětšující se segmenty. Objekt z nerezové oceli má v průměru sedm metrů a váží více než sedm tun.

Právo 11. července 2008